Důchodové spoření po reformě: kolik si musí odkládat třicátník, aby nebyl závislý na státu
Dnešní třicátník půjde do důchodu někdy po roce 2060. Podle důchodové reformy se věk odchodu posouvá směrem k 67 letům a nová penze se počítá méně štědře než ta, kterou dnes dostávají jeho rodiče. Náhradový poměr, tedy podíl důchodu na předchozí mzdě, klesá dlouhodobě pod čtyřicet procent. Kdo chce ve stáří žít podobně jako v produktivním věku, musí si rozdíl vytvořit sám. Dobrá zpráva je, že při třiceti letech spoření pracuje čas na jeho straně.
Kolik peněz bude v důchodu chybět
Jednoduchý výpočet vychází z dnešní čisté mzdy. Při čistém příjmu 40 tisíc korun měsíčně a státním důchodu odpovídajícím zhruba 40 procentům hrubé mzdy bude chybět kolem 15 až 18 tisíc korun měsíčně v dnešních cenách. Na dvacet let důchodu jde o částku přes čtyři miliony korun. Číslo vypadá hrozivě, ale rozložené do 35 let pravidelného investování je dosažitelné i pro průměrnou domácnost.
Kolik odkládat měsíčně
Při průměrném reálném zhodnocení pět procent ročně, což dlouhodobě odpovídá smíšenému portfoliu s převahou akcií, vytvoří tři tisíce korun měsíčně za 35 let majetek zhruba 3,4 milionu korun v dnešních cenách. Pět tisíc měsíčně přinese téměř 5,7 milionu. Kdo začne až ve čtyřiceti, potřebuje pro stejný výsledek odkládat téměř dvojnásobek. Právě proto je nejdůležitějším parametrem celé rovnice datum začátku, ne výše první úložky.
Dlouhodobý investiční produkt versus penzijní spoření
Od roku 2024 existují vedle klasického doplňkového penzijního spoření také dlouhodobý investiční produkt, zkráceně DIP. Obě cesty umožňují odečíst od základu daně až 48 tisíc korun ročně a zaměstnavatel může přispívat až 50 tisíc korun ročně bez odvodů. Penzijní spoření navíc dostává státní příspěvek, od roku 2024 maximálně 340 korun měsíčně při úložce 1 700 korun. DIP státní příspěvek nemá, ale klient si sám vybírá, do čeho investuje, typicky do levných akciových fondů ETF s poplatky pod 0,3 procenta ročně. Pro třicátníka, který má čas přečkat výkyvy trhů, bývá výhodnější kombinace: penzijní spoření v dynamickém fondu na částku, která vyčerpá státní příspěvek, a zbytek do DIP.
Na co si dát pozor u podmínek
Obě formy mají společnou podmínku výběru: nejdříve v 60 letech a po nejméně deseti letech spoření. Předčasný výběr znamená vrácení daňových výhod. Penzijní společnosti navíc u konzervativních fondů dlouhodobě vydělávají jen o málo víc než inflace, takže volba dynamické strategie je pro mladé střadatele zásadní. U DIP je třeba hlídat, aby poskytovatel neúčtoval vysoké poplatky za správu, u některých bank přesahují jedno procento ročně, což za 35 let ukrojí až čtvrtinu výsledného majetku.
Proč nespoléhat jen na nemovitost
Častá česká odpověď na důchod zní: mám byt. Vlastní bydlení skutečně sníží výdaje ve stáří, ale samo o sobě negeneruje příjem. Investiční byt zase vyžaduje správu, opravy a nese riziko neplatícího nájemníka. Rozumný plán proto počítá s nemovitostí jako s jednou nohou a s finančním majetkem v penzijním spoření, DIP a případně ve zlatě jako s druhou.
Začít stačí dnes s tím, co je
Nejčastější chybou není špatný produkt, ale odkládání rozhodnutí. Kdo si dnes nastaví trvalý příkaz na dva tisíce korun a každý rok ho zvýší s růstem mzdy, bude v šedesáti v úplně jiné situaci než ten, kdo čeká na správný okamžik. Stát v důchodu zajistí základ, ale životní úroveň si dnešní třicátníci musí vybudovat sami. Mají na to ještě víc než třicet let.